Zlatý Ámos ČR 2025 jde do finále i s naší účastí!

5. března 2025

V úterý 4. 3. se konalo semifinále ankety Zlatý Ámos. Při této příležitosti se v budově Senátu PČR setkalo 16 pedagogů z celé České republiky, kteří byli nominováni svými žáky a následně vybráni mezi postupující z regionálních kol. Na následujících řádcích se dozvíte, jak vše dopadlo...

Účast v anketě Zlatý Ámos je pro učitele významnou událostí a tím nejkrásnějším oceněním jeho práce - samotnou nominaci totiž dostává od té nejdůležitější poroty, kterou jsou jeho žáci. V samotných kolech však již o postupech rozhodují další faktory. A jelikož mám letošním roce tu čest prožívat si tyto unikátní zkušenosti na vlastní kůži, po předchozím regionálním kole se Vám pokusím popsat i průběh semifinále.

Pravidla pro toto kolo byla jasná - dostat od dětí ze třídy 3 předměty, na kterých ostatním účastníkům a porotcům odprezentujeme náš vzájemný vztah se žáky. K plnění úkolu mě třída vybavila fotbalovým míčem s podpisy dětí, třídním maskotem Májou (ta navíc držela zavazadlo, v němž byly malé osobní talismany od dětí) a fotokoláží z našich společných akcí, ke které byly z druhé strany připsané osobní vzkazy (všechny tři předměty najdete ve fotogalerii).

V krásných prostorách Frýdlantského salonku Senátu České republiky tak před ostatní předstupoval jeden skvělý pedagog vedle druhého, přičemž všichni hovořili o krásných vztazích, kreativních akcích, památných zážitcích a nezapomenutelných událostech, které se svými žáky základních či středních škol zažili a které byly pro všechny přítomné velkou inspirací.

Řeč, která se týkala našich tří předmětů, jsem si plánoval připravit již s předstihem, nicméně shodou různých okolností k této příležitosti nakonec nedošlo - během volných hodin mezi vyučováním bylo nutné suplovat za nemocné kolegy a kolegyně, během odpolední bylo krásné počasí (bylo třeba jít ven) a při cestě vlakem do Prahy, kdy již byla situace vyloženě kritická, dostal nakonec nečekaně přednost spánek. Nebylo tedy jiné možnosti než spolehnout se na největší jistoty - správně vybranou košili a trochu improvizace... Má slova ke konkrétním předmětům mohla vypadat (ve výrazně zkrácené verzi) zhruba takto:

Míč - Jedná se o vůbec první dárek, který jsem od dětí dostal. Jsou na něm podepsáni všichni žáci, což chápu jako fakt, že každý v naší třídě je nepostradatelný a má v ní své důležité místo. Svým významem prakticky předznamenal několik následujících let, které nás od první třídy čekaly - zájem o sport (především fotbal), množství legrace a zábavy, ale také tvrdé práce a tréninku. Zároveň vyjadřuje symboliku toho, že po tolika společných letech nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že se náš svět točí z velké části okolo naší třídy.

Mája - Mája je třídní maskot, který s námi ve třídě tráví již několikátý rok. Je s námi během hodin. A když je někomu smutno nebo prožívá složitější chvilky, může si ji vzít k sobě. Domů si ji děti rovněž berou, střídají se po týdnu a spolu s ní si berou i její deník, do kterého jí každý den píšou její zážitky či vkládají fotky. Zúčastnila se také všech našich akcí a má spousty zážitků z rodin žáků. Jde o element, který propojuje všechny ve třídě. Taška, kterou drží, k ní normálně nepatří, ale jedná se o dárečky, které mi děti věnovaly s sebou pro štěstí. Jsou tam mušle od moře, kamínek od Mumlavských vodopádů, prstýnek a spousta dalších krásných věcí...

Obraz - Zachycuje zážitky naší třídy za poslední školní rok, mnohých z nich se zúčastnili nejen žáci, ale také jejich rodiče a sourozenci. Obraz nám visí ve třídě mezi ostatními jako připomínka toho, jak si našeho společného času vážíme. Z druhé strany obrazu se pak nachází vzkazy od dětí, které jsou tak nádherné, že i když se dnešního semifinále účastním bez jejich přítomnosti, působí to tak, jako by tu byly se mnou.

Ke všem předmětům dohromady lze říci, že ve třídě je pro nás především důležité dobře se cítit, díky čemuž je následně o mnoho efektivnější i veškeré naše úsilí a práce. Pro mě osobně se pak jedná také o důkaz toho, v jaké vzájemnosti naše učení ve škole probíhá - stejně jako se denně učí mí žáci, učím se i já od nich (než jsem začal pracovat jako učitel, neuvědomoval bych si, jaké maličkosti a zdánlivě automatické věci jsou pro fungující třídní kolektiv ve skutečnosti tím nejdůležitějším). Řekl bych, že svědčí o tom, že ve škole mezi dětmi lze najít emoce, ke kterým se jinde zkrátka dostat nelze...

Dobře, spousta vět ve sděleních výše zazněla trochu jinak, mnohé myšlenky v nich chybí úplně (třeba se někde vyskytne i video z mého projevu, jelikož vše natáčela televize) a samozřejmě bylo třeba vše odlehčit trochou vtipnějších poznámek či příhod, nicméně výsledná podoba proslovu jistě svou podstatou nebyla zcela odlišná.

Co je však důležité, tak je fakt, že tato snaha byla porotou (nezvykle jsme postupující volili my, samotní semifinalisté) oceněna postupem do závěrečného finále ankety. V ní se posledních 6 z původních 63 účastníků představí před zraky České televize i se svými žáky v pátek 28. 3., na Den učitelů. Vtipnou souhrou náhod je fakt, že mezi zbylými pěti postupujícími jsou pouze moravští kolegové, do Prahy tedy pojedu coby jediný účastník finále z Čech. :-)

Je tradicí, že každý finalista si s sebou do Prahy bere i početný a dostatečně hlučný fanklub, chcete-li se tedy přidat k naší výpravě, ozvěte se a moc rádi Vás mezi sebou přivítáme! Budete-li chtít naši třídu podpořit, můžete tak v následujících dnech učinit i prostřednictvím hlasování na webu ČT Déčko, kde poběží hlasování v anketě „Ámos sympaťák“.

Děkuji všem za milé vzkazy a podporu! :-)

Mgr. Lukáš Knaute