Školní výlet třetího ročníku

Celý výlet začal ve středu 13.6. na pardubickém vlakovém nádraží, které se brzy ráno proměnilo v místo plné lidí natěšených na příští tři dny plné zábavy - dětí i jejich rodičů. Posádka, která následně v 7:02 nastoupila do vlaku, čítala 50 dětí, pány učitele Václavka a Knauteho, paní učitelky Kamenickou a Motyčkovou, třídního maskota Fufíka a něco málo přes stovku zavazadel.
Cesta byla okořeněna jedním přestupem v Nové Pace a její závěr museli všichni zvládnout po svých, jelikož od vlakového nádraží v Borovnici bylo třeba do našeho ubytovacího zařízení urazit ještě několik kilometrů hezkou lesní cestou. Během té ještě stoupalo očekávání z celého našeho pobytu a je nutné poznamenat, že se vyplatilo...
Kemp nejenže našim dětem nabídl široké možnosti vyžití, ale jeho personál se o nás celou dobu velice ochotně staral. A vzhledem k tomu, že jsme měli všechny prostory pro sebe, mohli jsme se zde opravdu cítit jako doma. Když k tomu všemu přičteme nadšení dětí z celého průběhu výletu, nelze se ani divit tomu, že nám dobrou náladu nezkazilo ani občasné škádlení ze strany počasí - po několika týdnech totiž horké slunce právě na tyto dny vyklidilo své místo a nechalo prostor pro mraky s občasným dešťovým osvěžením.
Pro pohybové aktivity tak byly po celou dobu našeho pobytu výborné podmínky - děti si tak v lese zahrály hru "Nálety", kterou pro velký úspěch zopakovaly ještě následující den. Se stejným úspěchem se pak setkal i "Boj o vlajky", který zdatně konkuroval i takovým lákadlům, jako byla plážová přehazovaná, fotbal či další hry, které si děti velice užily. Abychom však nezůstávali pouze v okolí čtyřčlenných chatek, ve kterých byla celá naše výprava ubytovaná, vydali jsme se soutěžit i do krásné okolní přírody - ať už při paměťově-postřehovém závodu, při nočním hledání pokladu schovaného v lese, či během dalších her stmelujících třídní kolektiv.
A že by snad na poněkud intenzivní porci aktivit nemusely mít děti dostatek energie? K nečemu takovému za celou dobu vůbec nebyla příležitost, za což je třeba poděkovat rodičům, kteří nás na cestu vybavili mnoha sladkostmi, jež coby odměny motivovaly každé z dětí k pečlivému výkonu během všech aktivit.
Co se pak týče naší půldenní exkurze na hrad Pecka, děti během těchto chvil dokázaly pozorně procestovat celou historii hradu a nezapomněly se seznámit i s jeho bývalým vlastníkem Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic. Celá poznávací část našeho zájezdu tak jen upevnila celkový dojem z vydařeného výletu.
Po poslední odehrané hře, u které se všichni upřímně nasmáli (poznávání portrétů účastníků výletu, namalovaných samotnými dětmi), jsme se dokonce poprvé za celou dobu seznámili i se sluníčkem, které nám přišlo oznámit, že je bohužel čas vydat se procházkou na vlak a zamířit vstříc rodičům, netrpělivě čekajícím v Pardubicích.
I přes občasné naříkání z končící akce však zpáteční cestu ovládla dobrá nálada a jistě můžeme konstatovat, že ve světle událostí z celého výletu je kamarádství mezi jednotlivými dětmi zase o něco silnější.
Děti v průběhu výletu prokázaly mnoho příkladných vlastností, jež si zasloužila ocenění a projevily se mnohdy jako kolektiv, který dokáže táhnout za jeden provaz, což bylo koneckonců hlavním cílem celého výletu.
Když tedy v pátek odpoledne vlak s naší expedicí dorazil zpět na pardubické nádraží a zpoza hory kufrů a tašek se z vlaku začaly trousit ven její první mávající členové, mohli jsme jejich rodičům s radostí sdělit, že výlet byl skvělým předkrmem pro školu v přírodě, která naše žáky čeká v příštím školním roce.