Poohlédnutí za anketou Zlatý Ámos

Po předchozích úspěších (nominace dětmi do ankety, postup z regionálního kola, postup ze semifinále), následovaných pravidelně velikým šokem, přišla na řadu největší výzva - finále, jehož program započal již ve čtvrtek 27. 3. a končil až v neděli 30. 3. Nutno ovšem říci, že celý složitý proces zajištění hladkého chodu celé akce odstartoval již bezprostředně po postupu ze semifinále - už tehdy mi byla cestou vlakem zpět z Prahy, strávenou procházením všech pokynů k finálovému programu, zřejmá povinnost neztrácet čas a okamžitě podnikat první kroky k tomu, aby naše škola byla před celou Českou republikou zviditelněná co možná nejdůstojnějším způsobem.

Mezi povinnosti březnových týdnů tedy patřilo kupříkladu včasné vytvoření a objednání třídních triček 5. B, vymyšlení a nácvik divadelní scénky s dětmi, svolání třídní schůzky k prodiskutování spousty záležitostí se zákonnými zástupci, anebo zajištění přítomnosti sezemických fanoušků přímo v sále během samotného finále. Již na základě vyjmenování těchto několika příkladů je evidentní, že do celého procesu bylo postupně zapojeno mnoho dalších lidí - úžasných žáků, dobrosrdečných pedagogů či ochotných rodičů, přičemž celé toto společenství bylo zastřešeno vstřícnou a neutuchající podporou vedení školy, které v čele s panem ředitelem od prvního okamžiku od prosincové nominace až po finální oslavy nevídaného úspěchu prokazovalo naší třídní komunitě obrovskou a nezapomenutelnou  podporu.

Po vyřešení mnoha organizačních úkolu tak nadešel konec března a s ním i očekávaný čtyřdenní zlatý hřeb celé ankety, jehož se účastnilo 6 finalistů z původních více než šesti desítek nominovaných.

Hned na čtvrteční zahájení celého programu si organizátoři připravili pořádnou bombu, kterou odpálili v průběhu odpoledne - šlo o přijetí na Pražském hradě, během kterého jsme všichni mohli i se svými drahými polovičkami (stejně jako většinu programu) absolvovat zhruba hodinové setkání s panem prezidentem. Ten nás přívětivě uvítal a po krátkém proslovu a pozdravení jsme se odebrali k příjemnému rozhovoru u kulatého stolu, kde jsme stihli probrat mnoho zajímavých témat. Po rozloučení následovala ještě prohlídka Hradu včetně mnoha sálů, do nichž se běžnému smrtelníkovi jen stěží podaří dostat. Jedním z takových prostor je i Masarykova knihovna, v níž se odehrávalo následné kolečko rozhovorů pro sociální sítě pana prezidenta. Celý odpolední program byl zakončen večeří s organizátory v hotelu Olšanka, kde bylo nutné vyřešit spoustu záležitostí spojených s následujícím dnem D.

Páteční nabitý program zahrnoval pilnou práci od samotného rána, přičemž bodem, na který se všichni finalisté těšili nejvíce, byl příjezd těch, se kterými se cítí každý z nás při práci nejlépe - s našimi žáky. Naše sezemická výprava zahrnovala nejen autobus plný dětí, učitelů a rodičů, ale i další naše podporovatele, kteří dorazili po vlastní ose. Zároveň se, jak později vyšlo najevo, utvořila obrovská skupina sezemických fanoušků sledujících živý přenos České televize...

Dvouhodinové finále, hlavní bod celého víkendu, proběhlo v kongresovém sále hotelu pod záštitou pana prezidenta a za přítomnosti osobností, jako je například ministr školství Mikuláš Bek či známý televizní „lovec“ Jakub Kvášovský, který byl zároveň předsedou 24-členné poroty. Jednotlivé úkoly, které jsme ve finále plnili, měly vždy časový limit - postupně jsme tak spolu s ostatními finalisty každý během minuty představili sebe a svou školu, následně se pokusili veřejnost naučit něco ze svého oboru, nač nikdy nezapomenou, a ve třetím (do poslední chvíle tajném) úkolu se poprali s pantomimou. Posledním úkolem, na který jsme dostali pět minut, bylo předvedení společného čísla s dětmi. V našem případě se jednalo o ztvárnění klasického dramatu „Romeo a Julie“, které však bylo převedené do dnešní doby a do prostor sezemické školy. Celé finále provázela skvělá nálada a jeho průběh se nesl na obrovské vlně vzájemné sounáležitosti - ať už mezi námi finalisty, se kterými jsme si postupně stihli vybudovat výborné vztahy a nebo mezi našimi týmy podporovatelů. Emoce, které celou oslavu učitelství provázely, jsou jen těžko popsatelné...

Závěrečnou část finále tvořilo slavnostní vyhlášení výsledků, po jejichž vyřčení mohla naplno vytrysknout radost v našem táboře - získat obě ceny, o kterých se během finále rozhodovalo, tedy „Dětský Ámos“ (cena, o které rozhodla šestičlenná porota složená z žáků od nás finalistů a předsedkyně poroty, loňské dětské Ámosky Adély Popelkové) a samozřejmě „Zlatý Ámos 2025“, je výsledkem, který je krásnou odměnou nejen za mou vykonanou práci v posledních letech, ale i cenou všem, kteří svou přízní a pomocí za tímto úspěchem stojí. Není třeba dodávat, že jako nejkrásnější na celém ocenění nevnímám pocit vítězství či množství pozornosti ze strany médií, ale vědomí, kolika lidem tento titul přinesl nefalšovanou radost a emoce upřímného štěstí. 

Po ukončení celé akce se našlo i pár minut na radost se třídou (hlavní odměna v podobě částky 50 000 Kč,- pro třídu na zájezd do Legolandu byla nečekaným, ale o to příjemnějším bonusem, kdyby náhodou ještě někdo zrovna neměl tu nejlepší možnou náladu) a dojetí nad tím, kam až nás naše společná cesta zvládla zavést. Celé veselí ovšem po pár minutách nemilosrdně utnula nutnost odjezdu autobusu naší výpravy do Sezemic a zároveň mé povinnosti, o jejichž existenci jsem dopředu neměl vůbec ponětí - kdo by se také dopředu zajímal, co se bude dít v tak nepravděpodobném případě vítězství v celé anketě? A tak zhruba pouhých dvacet minut po konci finále, bylo nutné naskočit do vlaku plného rozhovorů a reportáží, ze kterého se mi dosud nepodařilo vystoupit. Nástupní stanicí byl v tuto chvíli karavan mobilního vysílacího studia České rozhlasu, stanice Radiožurnál, který čekal zaparkovaný na chodníku před hotelem Olšanka.

Následující hodiny a dny do konce celého víkendu z mého pohledu spíše než alespoň vzdáleně připomínající realitu daly vzpomenout na román o jisté Alence a jejím pobytu v říši divů. Zahlcená e-mailová schránka, zpočátku neustále zvonící a následně absolutně zasekaný telefon a postupné uvědomování si celé situace však dávaly tušit, že se jedná o výjimečné období. Jeho součástí pak bylo například pozvání všech finalistů na zámek Berchtold, kde proběhl i velice milý obřad pasování na rytíře z Berchtoldu. Důsledkem vítězství v anketě je pak také zaznamenání jména ke všem předchozím vítězům na strom „Ámosovník“, který stojí na zámecké zahradě. 

Bodem, který rovněž nemohu opomenout, je sobotní večerní Galavečer Zlatého Ámose, konaný na Václavském náměstí v hotelu Ambassador. Součástí celého ceremoniálu byla i slavnostní korunovace Zlatého Ámose, která oficiálně zahájila rok, během něhož budou v naší škole vystaveny obě koruny pro vítěze 32. ročníku ankety až do doby, než je předám jinému učiteli z České republiky. Je mi ctí, že budu příští rok jedním z porotců a budu se moci po boku významných osobností českého školství podílet na výběru pedagoga, který si za své ušlechtilé úsilí a výsledky své práce tento titul zaslouží.

Děkuji tímto ještě jednou všem, kteří se pod celou událost a její výsledky podepsali - odjakživa se ve třídě snažím budovat atmosféru srdečnosti a přátelství a je mi potěšením, že jsme k sobě, spolu s celou 5. B, mohli do jednoho velkého týmu přibrat stovky lidí z našeho okolí. S Vámi všemi má teprve takový úspěch opravdový význam!

PS. Budete-li mít zájem si některé z okamžiků během ankety či po jejím ukončení připomenout, můžete využít následující odkazy:

Fotky z finále: ZDE

Televizní reportáže: ZDE

Celý přenos z finále: ZDE